Den 12. - Girona

Když místní v hospůdce tvrdili, že v lese jsou divoká prasata, tak měli pravdu.

Kolem půl jedenácté nás probudilo začínající vedro. Protože tu budeme přespávat ještě jednu noc, tak jsme schovali těžké věci do křoví a s odlehčenými batohy se vydali do města.

Girona má krásné historické centrum, kterému vévodí katedrála

obklopená hustou sítí středověkých uliček

Ikonický je pohled na řeku obklopenou domky

A z hradeb je výhled na celé město

Vedro však bylo nesnesitelné, tak jsme zkusili najít stín v parčíku nad hradbami - nenašli

Nezbývalo tedy bohužel nic jiného než zajít na místní variantu radleru nazývanou Clara, čepovanou do mrazivě vychlazených sklenic.

Po zchlazení mozků na provozní teplotu jsme zašli do dalšího parčíku. Tento pro změnu nebyl obklopen středověkým opevněním, ale sídlištěm. Zde proběhlo plánování další cesty a nalezení slušného kebabu, jehož služeb jsme následně využili k večeři. Během našeho odpočinku nás velmi vytrvale prosil nějaký pán o drobné, že nutně potřebuje pleny pro své malé dítě. Po zkušenostech z nejednoho hlavního nádraží jsme mu nevěřili, tak jsme odpovídali pouze česky a s nehezkým výrazem nás opustil.

Vzhledem k nadcházející destinaci jsme ještě nakoupili potraviny v místním obchodě, který měl jako jeden z mála otevřeno. Po nevelkém kebabu jsme se vydali zpátky do lesa. Cestou jsme si uvědomili, jak moc už začínáme smrdět po dvou dnech pocení se beze sprchy, ale místní řeka by naši čistotu příliš nepozvedla, tak to zůstalo problémem našich zítřejších já. Na ulici nás čekalo ještě jedno překvapení: ten předtím žebrající muž opravdu nesl balík plen.

Vyzvedli jsme si zbytek věcí z lesní úschovny a podruhé zalehli v našem zatím nejlevnějším ubytování. Zítra nás čekal budíček v půl šesté, abychom stihli vlak.