Den 1. - Mnichov

Než jsme vyrazili

Plán se začal bortit, ještě než začal. Pavel nám několik týdnů před odjezdem z ničeho nic napsal, že s námi nepojede, protože mu nezbyly peníze. No co, upravili jsme ubytování a zbylo nás šest.

Batohy zabaleny, covid testy vyřízeny a všichni nachystáni na cestu. Přímý vlak do Mnichova nám jel v 5:38, tak jsme kolem půl čtvrtý vstávali.

Hned z rána nás však čekalo nepříjemné překvapení: Patrik měl horečku, takže musel zůstat doma. Tak nás bylo pět.

Protože jsme Oggyho, který zaspal, vzbudili telefonátem ohledně Patrika, tak přišli na nádraží všichni včas. Bez problémů jsme nastoupili do vlaku a rozjeli se směrem na hlavní město Bavorska.

Cesta do Mnichova

Ve vlaku jsme si dali ještě hodinku spánku a pak jsme vybalili svačinu.

Druhé překvapení dnes nás čekalo Schwandorfu. Po krátkém čekání nám bylo oznámeno, že vlak zde jízdu končí a máme si vystoupit. K našemu vlaku poté byla připojena jiná lokomotiva a vydal se zpět do Prahy. Spolu se zbytkem zmatených cestujících jsme po chvíli postávání na perónu nastoupili do prvního regio expressu do Norimberku (taková přerostlá lokálka, co jezdí 160 km/h), ze kterého jsme se měli vydat rychlovlakem ICE do Mnichova. ICE nám o minutu ujelo, naštěstí za 30 minut jelo další.

V německém ICE bylo naprosté ticho, perfektně čisto, a kdyby se kolem nemíhaly stromy rychlostí světla, nepoznal by člověk, že se vůbec pohybuje.

Tak jsme se zpožděním 1,5 hodiny dorazili do Mnichova.

Mnichov

Na nádraží jsme zamkli batohy do úschovny a vydali se do vytipované hospody na oběd. Nejdříve jsme se osvěžili ve fontáně

pak jsme prošli historickým centrem a prohlédli si Rathaus na Marienplatz

dále Frauenkirche

kolem projeli bavorští měšťáci v bavoráku

a skončili jsme v krásné hospodě akorát za hranicemi turistické zóny.

Tam jsme si dali pravý bavorský oběd - vepřovou haxnu a pivo Augustiner.

Spořádat celou porci se ukázal být téměř nadlidský úkol, ale s pomocí výborného mnichovského ležáku jsme to zvládli. Nakonec jsme se rozloučili s hospodským, s místními stammgasty prohodili pár slov - my se (neúspěšně) pokoušeli mluvit německy, oni se (neúspěšně) pokoušeli mluvit anglicky - a vydali jsme se do parku strávit oběd.

Po 5 minutách chůze na spalujícím slunci jsme dorazili do parku English Graden. Parkem protéká soustava kanálů. Na jednom z nich je postaveno několik umělých vln, kde za teplého počasí tráví čas mnoho surfařů.

V úsecích mezi vlnami teče voda velmi prudce, čehož využívají ke své zábavě mnozí Mnichované. Kousek pod vlnou se skočí do vody a pak se člověk nechá unášet osvěžující vodou klidně i 500 metrů k další umělé vlně. Tam se musí chytit lana a počkat na další plavce, aby všichni propluli vlnou najednou a nepřekáželi surfařům. Jak daleko je poté kanál doslova splavný jsme už neměli čas.

Vedro bylo opravdu nesnesitelné, tak jsme se svlékli do slipů a skočili do kanálu.

Jízdu kanálem jsme několikrát opakovali a mezitím jsme si i zahráli volejbal s místními středoškoláky. Poté už byl pravý čas vydat se zpět.

Cestou na nádraží jsme ještě jednou prošli historické centrum, nakoukli to hospod turistického stylu a rychle z nich taky utíkali, když jsme zahlédli ceny. Na nádraží jsme si vyzvedli batohy z úschovny a vyrazili dalším rychlovlakem ICE do Stuttgartu.

Nocleh ve Stuttgartu

Když jsme dorazili na hlavní nádraží ve Stuttgartu, začalo pršet.

K tomu je celé nádraží rozkopané, takže jsme strávili dobrou půlhodinu hledáním správného spoje do kempu. Tam jsme dorazili 10 minut po zavření recepce, tak jsme neměli komu zaplatit. Tuto starost jsme odložili na ráno, postavili stany a za zvuku blízké dálnice jsme po 20 hodinách konečně šli spát.