Den 15. - Německo na závěr

Předchozí 3 noci naše banda nocovala za městem v lese nebo v centru města na lavičce, takže jsme si v posteli (!) v hostelu (!!) a dokonce ve vlastním pokoji (!!!) připadali jak králové. A taky jsme se jak králové vyspali! Bohužel nám naše království sebrala desátá hodina, do které musel být pokoj vyklizený :(

S doplněnou energií nastal čas prohlédnout si Frankfurt nad Mohanem. Už nemám náladu všechno rozepisovat, tak budou následovat fotky s popisem.

Nejdříve jsme zamířili do Kleinmarkshalle (malá tržnice), jsme si koupili preclíky k svačině:

Následovala obvyklá prohlídka centra. Takže kostel #1:

Náměstí s ikonickými domy a kostelem #2:

Kostel #3:

Kde nějaká škola trénuje na spajdrmena:

Zpátky na náměstí jsme ještě minuli radnici, před kterou ale zrovna připravovali nějaké trhy:

A nakonec Goetheho dům:

Nábřeží s parkem:

↑ (tohle stromořadí se mi prostě líbilo)

S Frankfurtem jsme se rozloučili hezky bratwurstem na nádraží a zamířili domů…

…jenže cestou bylo třeba dvakrát přestupovat, tak se z toho vyklubaly další dvě tuboprohlídky města.

Lipsko

Měli jsme asi 30 minut na přestup, tak to ani teď nebudu moc protahovat. Prohlídka probíhala asi následovně:

↑ nádraží

↑ kostel

↑ radnice

↑ obchoďák

↑ znova nádraží

A frr dál…

Drážďany

Tady jsme měli snad dokonce i hodinu času, stejně ale byla turboprohlídka dosti svižná. Abychom neprocházeli okolí nádraží dvakrát, tak jsme se nejdřív svezli příměstským vlakem (S-bahn) jednu zastávku na druhou stranu historické centra a vyšli odtud.

Začali jsme barokními zahradami s komplexem budov, kterému se říká Zwinger. Bohužel, jedna polovina byla naprosto rozkopaná.

Panorama té nerozkopané poloviny (ujela mi ruka a fotka je celá křivá):

a fotka té rozkopané poloviny:

Hned přes ulici se nachází Drážďanský zámek:

a nakonec ještě Frauenkirche:

Opět nám začínalo kručet v žaludku, což napravil rychlý kariwurst:

Na rozloučenou s Německem jsem ještě provedl kroky k ochraně ostatních cestujících, až si ve vlaku sundám boty:

A to je všechno! Vlak nás dovezl do Prahy bez jakékoliv Schwadorfské švandy, takže jsme skoro celou cestu prospali. Jen asi půl hoďky před Prahou jsem se vzbudil a dal se do řeči s nějakou Portugalkou, která cestovala interrailem stejně jak my. Většinu té půlhodinky zabralo vysvětlování konceptu svíčkové a toho, že houskové knedlíky nejsou křupavé.

Jak jsem tak mířil od vlaku domů, uvědomil jsem si, že Praha je stejně nejhezčí a hlavně nejpříjemnější město ze všech měst ve kterých jsem kdy stanul.