Den 3. - Paříž pokračování

S velikými obtížemi jsme ráno vstali, namazali si bagetu se sýrem a salátem a vydali se na cestu. Nejdříve jsme ulevili svým zádům v úschovně zavazadel na nádraží (Paris - Austerlitz), a pak jsme se vydali metrem k další památkám.

Pro změnu jsme nejeli tou nejstarší soupravou, ale tou nejmodernější bez řidiče, tak jsme mohli pozorovat protijedoucí vlaky čelním sklem.

Metro nás dopravilo kousek od Sacré-Coeur, kde jsme se vynořili z podzemí jedním z krásných secesních vstupů do metra.

Provedli jsme rychlou prohlídku baziliky v byzantsko-románském stylu a pokochali se výhledem na město.

Jako všechna turistická místa bylo i toto obklopeno prodavači blikajících modelů Eiffelovek, proto se naše skupina rozhodla vydat se uličkami Paříže pěšky k Louvru.

Minuli jsme ploty ověšené zámky lásky a naskytl se nám ještě jeden pohled na baziliku.

Ve spleti uliček cestou k muzeu jsme mimo jiné potkali skupinu kapsářů snažících se upoutat pozornost turistů hrou se skořápkami, několik bezdomovců přebývajících ve stanu obklopeném ochranným smradem a spoustu kaváren s cenami mimo náš dosah.

V zahradách zámeckého paláce jsme spořádali oběd a na Colonnes de Buren jsme pořídili naprosto normální fotku.

Konečně jsme dorazili k Louvru, který nás ohromil svou neskutečnou velikostí. Naštěstí nikdo z nás není velkým obdivovatelem obrazů, tak jsme nemuseli utrácet peníze a čas za prohlídku vnitřních prostor.

Louvre byla poslední památka na našem seznamu, ale do odjezdu vlaku nám zbývalo ještě několik hodin. Oggy si chtěl ještě koupit suvenýr, tak jsme došli k Notre-dame, kde předchozí den prodávali malé obrázky pařížských památek za přijatelnou cenu, ale daný prodavač tam už bohužel nebyl.

Zbylý čas jsme využili k opětovné prohlídce Eiffelovky, tentokrát však z přilehlého klidného parčíku a v době nejmenšího vytížení. Památky jsou hned hezčí, když se člověk nemusí protlačovat davem a neustále odmítat pouliční prodavače.

Nakonec jsme se metrem dopravili na nádraží, vyzvedli si batohy a naskočili jsme do vlaku co nás po hodině jízdy dovezl do Orleáns. Tam se totiž na zašedlém předměstí nacházelo naše další ubytování. Byl to malý levný hotýlek se skromnými, ale čistými dvoulůžkovými pokoji.

Nejdříve jsme se ještě stavili na večeři v místním kebabu. Anglicky tam “překvapivě” nikdo neuměl, přesto se nám nějak podařilo objednat. Všichni si dali kebab, jen já jsem zkusil burger. Jeden z nejhorších burgerů z rychlém občerstvení mě tam vyšel asi na 8 € včetně hranolek a pití. K tomu se provozovatel rozhodl obohatit náš zážitek o další složku místní kultury - velmi nahlas pustil francouzský rap nejnižší kvality. Youtube reklamy mezi skladbami působily jako vysvobození.